U proroka Ezechiela čteme: Toto praví Hospodin: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň lid mým jménem. Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“ (Ez 33, 7-9)
Druhý možná neví, že na svých životních cestách kráčí špatně. My to však poznáváme a trápí nás to. Nadarmo bychom se chlácholili, že nás se netýká, jak kdo žije. Prý si každý na to musí přijít sám… S takovým přístupem bychom se stali účastni pádu druhého, přesně tak, jak o tom mluví Bůh prostřednictvím proroka Ezechiela.
Jistě, naše napomínání často nebude mít podobu slovního upozornění - situace jsou různé. Často zůstaneme pouze u přímluvné modlitby a se slovy: „Ježíši, postarej se ty,“ budeme prosit Dobrého Pastýře, aby duši vysvobodil jako ovečku uvázlou v trní. Někdy ovšem nesmíme mlčet. Kéž nám Pán dá schopnost správného rozlišení, abychom poznali, kdy mluvit a kdy mlčet, abychom svou přílišnou horlivostí či na druhou stranu svými falešnými ohledy a „korektností“ nezpůsobili duším velké újmy.
Matko dobré rady, Maria, oroduj za nás!